když tvoje ruka lístek trhá.
Mé divé srdce rázem utichne,
když se tvůj stín k té zemi vrhá.
Jsem Lesan, pán, co zpoza kmenu
tě sleduje, jak sbíráš kvítí.
Vnímám tvou vůni, touhu, ženu,
co v tvém i v mém se nitru nítí.
Ty netušíš, že každý krok
ve mně už pálí jako jed.
Ten pohled mrazí celý rok,
jsi moje všechno – celý svět.
z divokých šlahounů a stínů.
Chci chytit tebe, tvoje sny,
a stáhnout tě do svého klínu.
Jsem Lesan, lesní pán, a v trávě
tě chytím do pout z něžných slov.
Ten provaz pletu z touhy právě,
čeká nás ten nejsladší lov.
Neutečeš mi, i když schováš tvář,
spoutám tě dechem, který pálí.
V mém lese zhasne ranní zář,
když touha naše těla sbalí.
tvůj zrychlený dech prozradí tě.
Strach v očích tvých mě k hříchu hřeje,
když do lesa tě lákám hbitě.
Jsem Lesan, vládce těchto kmenů,
tvůj marný útěk moci zbavím.
V tom strachu cítím touhu, ženu,
tvůj strach polibekem přetavím.
Všem tvorům v lese dávám řád,
ty patříš mi jak stromy zdejší.
Mým dlaním podlehneš teď rád,
tvůj strach tě dělá nejkrásnější.
teď pevně drží tvoje tělo.
Tvé rty se strachem tiše chvějí,
však srdce by mě strašně chtělo.
Jsem Lesan, vládce těchto stínů,
tvůj únik navždy končí v trávě.
Teď padáš do mého klínu,
jsi kořist, právě v této slávě.
Patříš mi jako mech a stromy,
tvá divá vášeň ve mně pálí.
V tvém nitru hřmí teď tiché hromy,
padly mříže, co dělily nás v dáli.
teď u stromu jsi pevně spjatá.
Cesty zpět už pro tě není,
jsi moje – divoká i svatá.
Jsem Lesan, vládce těchto stínů,
tvůj marný útěk právě končí.
Teď podlehneš mých dlaní klínu,
můj horký dech tě uhrančí.
Neutečeš z mých krásných pastí,
tvůj strach se mění v tichou touhu.
Vládnu tvé kráse s plnou slastí,
spoutaná pro tu chvíli dlouhou.
tvé rty se touhou chvějí.
To, co se v tobě dlouho mlelo,
teď křičí v lesním dobrodějí.
Jsem Lesan, vládce těchto stínů,
tvůj únik končí u mých paží.
Snesu tě do měkkého klínu,
kde moje dlaně tělo stráží.
Potěším se tvou horkou slastí,
svou krásnou, divokou hrou těla.
Teď podléháš mé lesní masti,
přesně tak, jak jsi vnitřně chtěla.
jsi volná v mechu, ztichlá celá.
V tom lese, kde je tma tak tichá,
má divokost si tě hned vzala.
Jsem Lesan, vládce těchto stínů,
tvůj strach i vzdor se v dálce ztratil.
Když klesla jsi do mého klínu,
svůj dluh mi celý osud vrátil.
Má vášeň divá už se ztiší,
tvé tělo s duší mně teď dala.
Náš horký dech jen stromy slyší,
když v nás ta bouře dokonala.
les kolem nás se líně budí.
Tvá nahá hruď ještě dýchá,
vzpomínka na mě hřeje v hrudi.
Jsem Lesan, vládce těchto kmenů,
a děkuji ti za tu slast.
Já prožil v tobě divou ženu,
však nečeká tě moje past.
Jsi volná, běž, kam srdce táhne,
v mém lese smíš se volně smát.
Tvá duše znovu po mně prahne,
když dlaní jdu ti požehnat.
Kráčíš teď sama domů tmou,
les šeptá tvoje tajné jméno.
Vzpomínka hladí duši tvou,
vše, co pak bylo probuzeno.
Jsem Lesan, vládce skrytých stínů,
však v tobě dál má síla žije.
Když vzpomínáš na dotek klínu,
tvé srdce divou touhou bije.
Ten věneček tě v toulkách hřeje,
byl svědkem nespoutaných chvil.
Tvé tělo se v tom chladu směje,
že lesní pán tě políbil.
však tvoje nohy stojí v mechu.
Les vábí tě zpět a znovu,
prožít tu touhu bez oddechu.
Jsem Lesan, vládce lesních stínů,
já vím, že tě můj pohled spoutal.
Teď toužíš zpátky do mého klínu,
abych tvé tělo něžně houpal.
Cítíš, že mě potřebuješ,
mé kouzlo v tobě navždy svítí.
Svůj tichý návrat nelituješ,
v mých poutech našla jsi své žití.
když za zády jsi nechala svůj strach.
Ten lesní svět je hříšně krátký,
tvůj starý život odvál prach.
Jsem Lesan, vládce lesních kmenů,
v mém stínu našla jsi svůj řád.
Teď vedu si tě jako ženu,
které chci divou rozkoš dát.
Tvá krásná duše se mi vzdala,
když propadla jsi mému kouzlu.
Ta divá touha se ve mně vzala,
jsme navždy spjati v jednom uzlu.
