Bohémova píseň

Ve stříbrném světle luny, 

rozezním tvé skryté struny. 

Nech svou duši nocí plout, 

zbav se tíhy všedních pout.

Já jsem duchem volný pták, 

beru život jenom tak. 

Neslibuji pevný hrad, 

chci ti volnost nebes dát.

Svlékni všechny obavy, 

vejdi do mé představy. 

Obnaž tělo, obnaž cit, 

dovol mi tě celou pít.

Pijme kouzlo okamžiku, 

bez slibů a beze zvyku. 

Vepíšu se do tvých očí, 

až se s námi svět zatočí.

Až se zítra vzbudí den, 

zůstane ti krásný sen. 

Neplač pro to, co je pryč, 

k tvojí duši mám teď klíč.

Na starém dřevě ticho usedá

Na starém dřevě ticho usedá,

stín kreslí mapy, co se ztrácí v dálce.

Je tohle bytí jenom náhoda,

či tíha slov v té nekonečné válce?

Kde končí touha a kde začne klid,

když v hloubi duše zeď se stále staví?

Zda stojí za to tuhle nitku vít,

než podzim barvy v šedou zas přetaví?

Už není stínem, jde blíž, krok za krokem,

snad v jeho tváři se zrcadlí cíl.

On mohl by stát se mým hlubokým tokem,

co smyje tu pachuť všech marných chvil.

Snad jeho dlaň podá mi záchranný vor

a vdechne smysl tam, kde zbyl jen prach.

Ať ticho v nás změní se v radostný chór

a rozplyne konečně všechen můj strach.

Krok jeho utichl v dálce a prachu,

zůstalo prázdno a studený stín.

Už nehledám lék proti svému strachu

v náruči někoho, kdo prošel jen tak, jak dým.

Pochopit musím, že pramen je ve mně,

ne v cizích očích, co minuly cíl.

Smysl svůj nesu si tichounce, jemně,

ve vlastní síle všech příštích chvil.

Z šedé klece

 

Už dlouho v šedém stínu spíš, 

jen prázdno v hloubce duše zříš. 

Tvá síla někam zmizela, 

jak svíce tiše dohořela.

Ten vztah tě táhne ke dnu jen, 

je vyčerpán tvůj každý den. 

Už nelze dál v té tíze žít, 

chceš volně dýchat, šťastná být.

On odmítá tvé radosti, 

jen plní dům svůj starostí. 

Tvé sny jsou pro něj pouhý dým, 

ty nechceš dále býti s ním.

Tvá duše volá po kráse, 

už nechce žít v té grimase. 

Je čas ten starý kabát svléct, 

nechat se srdcem jinam vést.

Hleď, tamhle dveře čekají, 

co nový svět ti chystají. 

Jen sáhni na tu kliku teď, 

a opusť tuhle těžkou šeď. 

Krok jeden stačí udělat 

a přemoci ten věčný chlad. 

Jdi ven, kde slunce jasně svítí, 

a začni nové, šťastné žití.

Svou ženskost znovu objevíš, 

když z téhle klece vyletíš. 

Jdi hledat lásku, něhu zas, 

teď nadešel tvůj pravý čas.

Tak nadechni se zhluboka, 

ať září jiskra do oka. 

Svět čeká plný radosti, 

jsi volná, zbav se starostí!